Slovinsko, Chorvatsko a Bosna 2016 s Wodákovými Wjecmi

Úterý odpoledne, kdesi na Vysočině: 

Dscf4221

Dlouho připravovaný okamžik je zde, přijíždí nacpaná dodávka s vlekem, do které je třeba nacpat už jen 4 lidi, 4 lodi, 4 hydra, zásoby na měsíc a křečka. Důležitou větu pronesl hned po nastoupení do vozu Matěj: "No cash, no safety."  (neautorizovaně 

lze přeložit jako: Bezpečnost něco stojí, aneb neřvi a umři jako chlap) se stává motem výletu. Pod bedlivým dohledem majitele autodopravní společnosti vyrážíme přes Brno a Mikulov do města Slunj v Chorvatsku. Cesta se podařila, obě dodávky se kousek za Chorvatskými hranicemi na dálnici rozjeli různými směry a nějakou náhodou se našly v kempu u Mrežnice už v 5 hodin ráno.

Středa:
 Vstáváme brzo ráno v devět, počasí je příjemné, slunko vlastně svítí, vánek pofukuje. Jen Matějův spacák to málem pofouklo až do řeky. Přejíždíme do Slunje, tradiční obhlídka vodopádů, hezká střední voda cca 80 cm, hurá do pryže. Cestou jsme ulomili jeden list od pádla, zatím máme náhradní. Po nesmírně důkladném bezpečnostním pohovoru a tréninkových eskymácích členů, kteří si nevěří jedeme okolo vodopádů. Závěrky fotoaparátů turistů cvakají, jsme hvězdy. Pak už jenom mizerných 20 km na ne zrovna moc tekoucí vodě a v šest už jsme v cíli. Zatahuje se, prší, fouká ukrutný vítr, začíná sněžit. Přidáme k tomu jeden přelomený list, i nějaká ty krysa se urodila (Radek). Než přivezeme auta a navážeme lodě je hezkých 9 večer. Hurá na další cestu, jedeme do Bosny, na řeku Una. Skipper domluven na 10:00 ráno.

Cesta se podařila, ve městě Bihač si dáváme tradiční výlet na dvůr výrobního závodu na světla, nu což, doprava je na druhou stranu. Před kemp dorážíme o půl druhé ráno, hustě sněží a kemp je zamknutý. Nevadí squatujeme na trávníku před kempem, vlastně pohoda. Ráno nás budí skipper s informací, že je na nás připraven a majitel kempu nás nechá umýt a vyčůrat v kempu. Stačí mu zato polovina běžné ubytovací taxy. Super. Kolem stanů 3 cm čestvého sněhu.

Čtvrtek: 
P1250019Una je úžasný potok. Nasedání nad vodopádem Štrbački Buk, vysednutí, přenesení slušná masáž na nervíky. Skipper není žádné trdlo, jede na karbonové slalomce se samolepkou z Olympijských her v Londýně (opravdu to jel, jak zjistil statistik Maňas), výborná angličtina, široký úsměv. Hned první vlnku vezme na komoru, věřím, že tím testuje naše schopnosti. Nějaký ten eskymák, plavající martin je efektivně odloven. Dává si cvičného eskymáka ve vracáku a jedeme dolů kopcom. Randál postuně polevuje: Na odpočinutí násluduje hodinový olej. Dva schůdky a jsme dole na vysedacím místě RK Una. Kosa je jak sviňa, řidiči dodávek si prohlížejí zříceninu a netrvalo jim to ani 45 minut si nás vyzvednout.

Nikam dnes již nejedeme. Dáváme si dvě kolečka po Bihači v marné snaze najít saunu pro 12 lidí. Saunu jsme v hotelu našli, je pro 3 a tak jedeme zpátky do kempu. Majitel kempu je frajer, dovolil nán sesednout na terase zavřené kempové restaurace. Decentní večírek s grilováním a šupky do spacáku. Ráno jedeme na Neretvu, teda k Neretvě.

Pátek:
Ráno, v poklidu balíme. Přejezd do Konjic, kemp u Boračko jezero, Bosna. Hele co je to tady za potok s totálním nadstavema  evidentně povodňovou , hnědou vodou? Ano, správně Neretva. Kemp Eko Selo je sice zavřený a budovatelské práce hřmí všude kolem, leč restaurace otevřena, chatičky bleskurychle ustlány, otevřené ohniště hoří a místní pivo teče. Večírek za zpěvu budovatelských písní, které se nestihly včera může začít.

Sobota:
P1250003Raft center v Konjic je prázdný, telefon je po první otázce v angličtině zavěšen. Nevěšíme hlavy, jedeme na nástup. Voda je o poznání méně hnědá, slušný povodňový stav. Na nástupu taneční vystoupení, které kolega Matěj vydával za němčinu. Výsledek povídání lze shrnout jiným úžasným motem: "High skill, optimum level." (neautorizovaný překlad: Voda pro znalce, toho se nebojte...)Tak děkujeme, na tenhle stav vody nemáme rybíz. Odjezd na Vrbac.

Vrbac príma potok, ze silnice nejsou vidět veselá zablokovaná místa prý tak 2+ nebo tak něco. Opět se nám daří: skoky pozadu do válce (Jirka), rodeo ve válci na 3,5 metru dlouhém playboatu (Matěj), krysa v bublinkách po 3 neplatných pokusech o zvednutí (Fík). Nu krátce řečeno moooooc hezkej potok. Olejíček dole nedojíždíme, balíme, nakládáme a hurá do Slovinska, řeka Krka. Sluníčko nám svítilo, xichty jsme si spálili.

Neděle:
V pět ráno začalo pršet a už nepřestalo. Dám levou fusekli za to, že když jsem lezl do gumy padal mi na záda sníh. Pěkných 15 kilometrů za střední vody. Skoky krásně skáčou, čitelné hodné. Olej mezi stupni teče, pěkné to bylo. Občasný ten eskymáček nu a důležitá Maňasova krysa. Historicky poprvé jsem viděl někoho nacpat helmu pod vodu do hromady štěrku jen proto, aby mohl normálně plovoucí kajak převrátit a vystoupit z něj. Krysa "Na pštrosa" získává plný počet bodů. Tento chlapácký kousek umožnil Maňasovi finální trhák v soutěži o "Kravatu s třemi krysami za největší počet krys." Gratulujeme.

Nezbývá mi, než poděkovat organizátorům a průvodcům (Mooonika, Bezi, Šnek), stepilým řidičům (Denča), lenochům co pomohli řídit (Matěj) a vůbec všem za hezký výlet.

Ta Neretva nám zbyla na příští rok. Kdo jede s námi?

KUBA URBAN

Škola pádlování s WW

Img_20140505_015343 Kajakářská škola Chorvatsko - Wau, žádné zběsilé peřeje, ale "jen" stupínky, který po chvilce hecování určitě hravě všichni zvládneme a pak volejíček a koupačka. Taková byla moje představa o pěti dnech na přelomu dubna a května. Jenže ouha, chyba lávky. Týden před odjezdem začalo být zřejmé, že se budou měnit plány, protože plánované řeky měli 2 metry nadstav. Jaký paradox oproti nedostatku vody u nás.

Nakonec padla volba na Slovinsko. Posádku dvou dodávek tvořili pádleři rozličných dovedností a původu - Pražáci, Brňáci, Mikulovák, Jihlaváci a hlavně pořadatelé - Broďáci. Cesta byla dlouhá a každý z nás si ji užíval podle svého uvážení :-) Nad ránem jsme se vysypali z auta na strom (jakýsi bunkr) ve městečku Žužemberk. Po vydatném tříhodinovém spánku, jsme zjistili, že situace na plánované řece Krka není taky úplně ideální. Jak říkali místní: optimal level for skillfull padllers. Vydali jsme se na prohlídku a naši velitelé, Bezi s Mončou, naznali, že by to bylo víc starostí než radosti a zvolili přesun na severovýchod na Sávu Dolinku. To už byl jiný charakter řeky. Nebyl to původně zamýšlený typ drop nad pool, ale mírně peřejnatá řeka. Hned vedle řeky se rozprostíral Triglavský národní park, takže úchvatný okolí řeky a voda čisťoučká. Sáva Dolinka byla vybrána jako řeka na rozpádlování, čekala nás obtížnost do WW2. Ze začátku plavby jsme potkali několik stromů padlých přes řeku. Čím více jsme se blížili ke konci plavby, tím větší vlnky se objevovaly. Celkem asi 15 km pádlování. Po převléknutí jsme se přemístili do kempu Šobec a zahájili první z řady večírků, kde jsme se vzájemně družili a taky vyslýchali připomínky a rady našich zlatých lektorů.

Další den nás čekala Sáva Bohinjka. řeka s ještě průzračnější vodou a ještě hezčím okolím. Peřejky byly větší, ale bylo zde o poznání více vracáků než na Dolince. Bylo zde i o poznání více složitějších míst. Dost času jsme věnovali prohlídce peřeje u Tomáškova kamene, kde se nachází označený sifon. Postavili jsme záchranu a do vlnek se pustili ti statečnější z nás. Na ostatní čekalo nepříjemné přenášení. Ke konci plavby nás čekal další takový složitější úsek nazývaný Gibraltar. Velkými balvany zablokované koryto mělo ale celkem jednoduše jetelnou lajnu. To bylo už na konci dnešní, asi 6 kilometrů dlouhé etapy. Následoval přejezd přes průsmyk Vršič do Bovce do kempu Polovnik. Cestou jsme ale zastavili kouknout se, jak se rodí říčka, která nás čeká 3. a 4. den - Soča.

Na pořadí dalšího dne, pátku, byla Koritnica a právě kousek Soči.Nástupní místo bylo u Kluže před soutěskou. Pěknej kus s lodí na zádech, pěkně z kopce. Nájezd do soutěsky trochu houpal našim

i loděmi a mým sebevědomím, ale pak už to šlo, hlavně někde nenechat pádlo, při průjezdu úzkou soutěskou. Po cestě k soutoku je

P5030514

 několik zajímavých míst, nejhezčí asi těsně před soutokem (to už by se možná, možná dalo skoro nazvat trojčičkou - obávám se ale, že mi toto označení bude zcenzurováno). Soutok jako takový vyzkoušel naši obezřetnost a vratkost. Kousek dál jsme si vyzkoušeli nájezdy do rolády a pak už skoro po klidné vodě do Čezsoči. Protože Koritnica je naprosto skvostná řeka s nádherným okolím, většina z nás si tento úsek zopakovala.

Sobota už znamenala Soču v celé její kráse. Nasedali jsme pod Velikými koryty na mírně proudící vodu, která nás dovedla až na peřej Bunkeri. Napadali jsme do ní ve velkém stylu. Nějakej ten eskymák, nějaká ta krysa. Bezi sjel zkušeně o něco níže, aby plaváčky zvládl pochytat. Po bunkrech byla klidnější pasáž až k jednomu stupínku, kde se taky ukázali nějací eskymáci. Další klidnější voda a přišla soutěska. Řádně jsme si ji prohlídli a byla nám řečena strategie. Nájezd do soutěsky zase trochu houpal. V půlce soutěsky byl velkej vracák na uklidněnou, pak váleček, levotočivá zatáčka a jsme z toho venku. Někdo lépe, někdo hůře :-) Popravdě asi jsme pár lidí na břehu pobavili, ale všechno bez újmy ani na zdraví ani na morálu. Pod soutěskou to ještě párkrát zahoupalo a skončili jsme zase v Čezsoči.

Img_20140505_015906 A to je de facto všechno, protože se večer zdvihl pořádnej vítr, kterej přetrval až do neděle. Tak jsme se dohodli, že se Otona nepojede, že se pojede domů. Myslím, že si každej odnesl zkušenosti, které zúročí a zážitky, na které jen tak nezapomene. Vejlet s touhle partou si klidně mockrát zopakuju.

 

MAŇAS